… s přihlédnutím na období, kdy se demokracie rozpadá a nahrazuje jí totalita.

Stručný a jasný popis základních pojmů totalitních systémů

V naší společnosti se velmi mluví o demokracii a totalitě. Málokdo ale dokáže popsat, čím se oba systémy liší a jak se od sebe poznají. Tím pádem často není jasné, jak se přesně pozná, že demokracie končí a nastupuje totalita.

Největší nebezpečí pro demokracii je nástup “bolševických” myšlenek. Toho se před staletími bály všechny západní státy, obávali se vlivu myšlenek ze Sovětského Svazu, které měly potenciál zlikvidovat demokracii a nastolit totalitu. Ale proč vlastně se bály? To jsou ty “bolševické” myšlenky opravdu tak dobré a silné? Nejsou náhodou skutečně tak pokrokové, že se jich staré struktury bojí? Je zajímavé, že se skutečné vysvětlení nevyučuje v občanské nauce!

Vůbec totiž nejde o “pokrokovost” myšlenek. Jde jen o práci s myšlenkami masy. Využívá se zde fakt, že lidé nemají moc času se zabývat politikou. Že lidé jsou pyšní, že mají strach a chtějí se mít lépe. Chtějí mít vizi budoucnosti. To vše klidně vymění za “svobodu”.

V obou systémech jsou lidé chytří a lidé hloupí. V obou je většina, která detaily neřeší, a menšina, která vládne a živí se vládnutím. Demokracie je ale nejdokonalejší systém obecné vlády, neboť chytré staví proti sobě a nutí je zabývat se reálně existujícími problémy masy. Běžný člověk se o řešení veřejných problémů nestará. V demokracii se ale vládnoucí zodpovídají za svou práci právě těmto lidem. Vládnoucí mezi sebou bojují o to, kdo lépe vyřeší problémy masy. A v tom je genialita demokracie. Ale už jsme u toho, co odlišuje demokracii od totality. Ve hře je totiž “zodpovědnost” za věci obecné!

Princip “bolševického převratu”. Aneb od demokracie k totalitě

V demokracii se za každý obecný neúspěch při řešení reálných problémů musí chytří lidé z “vlády” zodpovídat. Vina za neúspěch je vždy vinou “vlády”, a nově volená vláda má chybu vyřešit. Můžeme tedy říci, že v demokracii má za věci obecné zodpovědnost vždy “vláda”.

Bolševické myšlenky umožňují skupině chytrých lidí převzít kompletní výkonou moc. Provádí se to takto: Tato skupina definuje svou propagandou novou skupinu “problémů” tak, aby za řešení problémů bylo vždy zodpovědno obyvatelstvo. Tak, aby problém neměl reálné řešení a aby také nebylo jasné, jakou cestou se má dosáhnout cíle. Problém se musí propagandou velmi démonizovat, i když ve skutečnosti vlastně nikoho konkrétně netíží, nebo ani do té doby neexistoval. Tato skupina myšlenek se jmenuje IDEOLOGIE, a prosazuje se mediální činností nazývanou PROPAGANDA.

Všechny tyto vlastnosti nové ideologie jsou klíčové k provedení převratu. “Bolševická” totalita totiž musí být alespoň jednou ZVOLENA v regulérních demokratických volbách oklamanou veřejností. Poznáváte to?

To je tedy “bolševizmus”

V podstatě je to způsob komunikace s veřejností, kdy jedna skupina chytrých lidí chytře využívá strach a pýchu lidí a žene je do boje který nelze vyhrát jen proto, aby tito vládnoucí nemeli nikdy vinu za trvalý neúspěch. Ba přesně naopak, v marném boji “lidu” bude vedoucí totalitní strana vždy “ta nejlepší”. Tudíž jakoby nebude důvod volit jinou vládu. Naopak lid nebude “nikdy dostatečně poslušný” aby boj vyhrál,a bude se sám dožadovat přísnějšího režimu.

Základní poznávací znaky “bolševické” IDEOLOGIE

“Bolševická” totalitní ideologie tedy potřebuje “univerzálního nepřítele lidu”, který nejde porazit. Veřejnosti je to ale vždy jedno, protože většina se tím stejně nezabývá a vládě věří. Bolševická ideologie potom začne vyžadovou “plnou občanskou poslušnost”. Její plán boje s univerzálním nepřítelem MUSÍ být nejasný a nesmí být definované čím a jak skončí. Toto je důležité, neboť tím se bolševická strana nemusí nikdy zodpovídat ze svých kroků.

Nejlepší je, pokud je zamýšlený ideální “cíl” naprostá chiméra a utopie. Tím je totiž zaručeno, že nemůže být dosažen a tím bude vládnoucí strana vždy “ta jediná správně směřující” a lid bude vždy “viníkem toho, že se to nedaří”. Je velmi důležité, aby správný “bolševický” univerzální nepřítel nebyl reálný problém, který by veřejnost ohrožoval.

Spuštění a funkce totality

Při spouštění totality se ideologie a její dodržování stane oficiální a hlavní doktrínou vlády. Z odporu jedinců vůči ideologii udělá vládnoucí třída trestný čin.

Příklady nám známých totalitních ideologií podle výše uvedeného klíče

Německý fašismus. Jeho univerzální nepřítel byla jakákoliv rasa jiná než árijská. Plán bylo obsadit celý svět a pak něco s tím něco utopického udělat. Ve skutečnosti naprostá většina Němců má ráda jen Německo a nikam jinam se stěhovat nechce. Utopií rovněž byla myšlenka, že Německo může porazit celý zbytek planety. Nikdo z Ruska a z Anglie Němce neohrožoval.

Rudý socialismus. Univerzální nepřítel je třídní nepřítel. Plánem je nastolit na velké světě komunismus, kdy vše bude pro každého zdarma. Utopií je, že lidé se zbaví své přirozenosti. Za nefunkčnost této myšlenky vždy nesl vinu “lid”. Nikdo ze západu nechtěl nám ubížit, neboť nevěděl proč.

Zelený eko “bolševizmus”. Univerzálním nepřítelem je počasí, které prostě ovlivnit nejde. Utopií je, že bude vždy na planetě teplota plus mínus půl stupně navěky. Za neúspěch boje vždy bude moci “nehodný a neposlušný lid” a zelená totalitní vláda bude jediná “správně konající”.

Doporučení na závěr

V demokratickém parlamentu by měla být kontrolní skupina, která by zablokovala další jednaní kdykoliv by někdo začal prosazovat “bolševické” ideologie abstraktních nebezpečí, tedy nedefinovaný boj s neporazitelným nepřítelem, za který je zodpovědné “voličstvo”. Stejně to k ničemu nevede.

Tyto rozdíly mezi demokracií a totalitou by se měly vyučovat na základních školách

Shlédnutí: 364