I když se lidská psychika dokáže krátkodobě vypořádat s vizuální a zvukovou “fikcí”, dlouhodobé vystavení fiktivním skutečnostem vytváří v mozku stejné vazby jako REALITA.

Nejsilnější vazby vyvolává vizuální vjem. Mozek je nastaven tak, že to co přijíma přez oční nerv, tomu věří na život a na smrt. Příklad: Přecházíte ulici a věříte tomu, že když nevidíte rozjetý náklaďák, že tam opravdu není.

Kdo se vystavuje vlivu fikce nekontrolovatelně, používá jí jako “kulisu”, pak zcela určitě přijme fikci jako REALITU.

Dobrovolně ze sebe vychováváme podřízeného submisivního otroka

Kdo má zapnutou TV která mluví jako neomezený ultra arogantní člověk kterému nelze oponovat a který mluví bez ohledu na to, že se právě dávíte rohlíkem… ten sám sebe vychovává v poslušného otroka, který poslouchá příkazy a nemůže nikterak smlouvat. Čím déle člověk tuto “kulisu” používá, tím více se jeho podvědomí dostává do otrocké role podřízeného.

Je zajímavé, že dříve se televize často stavěla do podřízené role, doporučovala a z pozice slabšího MANIPULOVALA (pokud chcete být zdraví, kupte si…), dnes stále častěji volí marketéři postoj TV jako silnějšího, televize PŘIKAZUJE (připojte se, zajděte, kupte si).

Silný člověk dodržující duševní hygienu nikdy nenechá na sebe TV mluvit a přikazovat si. Maximálně si jí zapne a pustí si to, co chce teď vidět.

 

Shlédnutí: 42

Komentáře