Současná kultura prohlašuje, že je nutné ženě odhalit své nejniternější obavy, aby opravdu porozuměla a ocenila tvou pravou osobnost. To je mýtus a grandiózní lež. Běžný muž zde od ní naivně očekává ohledy, a že bude bránit jeho slabiny, stejně jako to dělá on vůči ní. Ale ona nebude. Nemůže. Tváří v tvář takovému břemenu nemůže žena než začít plánovat útěk ze vztahu. Zranitelnost není tolerována.
Mužovou chybou zde je dávání ženské zranitelnosti, kterou je přitahován, do spojitosti s reciproční náturou vztahu. Přitažlivost není reciproční. Před sexuální revolucí si toho byli muži dobře vědomi.

Zevnější, nevýznamná, zranitelnost projevená z pozice síly, a to jen zřídka, je pro ženy atraktivní. Tohle znamená otevřít se. Cokoliv většího, zranitelnost, trhlina v sebevědomí, atraktivní není.

Muži dnes věří, že sdílením svých slabostí demonstrují důvěru a lásku. Muži věří, že přes bolest a utrpení lze utužovat pouta vztahu. Muži dnes věří spoustě nesmyslů.
Jediné, co v tom všem vidí ženy, je odpudivost. Nerespektují mužské slabiny, bolest, ani jak těžké pro něj bylo podělit se s ní o své problémy. Ji to nezajímá a je jí to jedno. Ženy mohou obdivovat vytrvalost, s níž muž těžkostem čelí, už ale ne jeho potřebu to vyjádřit.

Spřízněná duše je špičkový výplod ženské fantazie religiózně vzývaný jejich kolektivním podvědomím. Pro muže spřízněné duše neexistují, muži mají jen ženy, které mají rádi a ženy, které rádi nemají.

Chceš-li být obdivován, nemůžeš k ní být upřímný. Upřímná pravda uráží a tváří v tvář této urážce ženský despekt nezná většího nepřítele, než toho nicotného muže, který se odvážil uvést ji v kontakt s nepohodlnou realitou.

Shlédnutí: 64

Komentáře