Maskulinita je: “Mužský způsob chování a uvažování, který podporuje naplnění ženské pohlavní role”

V odborné práci A. Biče je rozlišená skutečná maskulinita od maskulinity iluzorní.
Žena totiž nemá schopnost chápat a rozumět emocím muže, proto dokáže maskulinní chování chápat POUZE zprostředkovaně. Tedy ženu musí někdo naučit, jaké chování muže skutečně maskulinní je. Pokud se žena spolehne jen na svůj instinkt, rozlišuje pouze maskulinitu animální (tedy samčí), tedy mimo chování ovlivněné lidskou inteligencí.

V historii byly ženy naučeny správně vnímat mužské vědomé chování jako maskulinitu a toto vyučení bylo v souladu s ženskou sexuální strategií. Chápaly to tedy dobře, pro ženy prospěšným způsobem. Pro dnešní ženy je maskulinita projevem něčeho neznámého a tak se to ženy pokouší pochopit po svém. Ženy se pokouší zkloubit učení femfašizmu a projevy animální samčí maskulinity do modelu, který by chápaly.

Záměna skutečné a iluzorní maskulinity je pro ženy, pro rodinu a děti destruktivní

Ale ženské tělo NELZE změnit naukou. Pokud žena získá iluzi, že chování muže je maskulinní, tak jí to sexuálně přitahuje. Pokud má pocit, že chování maskulinní není, tak sexuálně ochladne.

Díky destruktivní výchově femfašistické společnosti ženy maskulinitu chápou špatně (většinou animálně), proto je přitahuje bezohledost, narcizmus, hulváctví, ale také mužský nezájem, ignorance i odmítání. Naopak v pokrouceném vnímání maskulinity žena vidí jako nepřitažlivé projevy skutečné mužské lásky a vědomé snahy o založení rodiny. Tyto projevy vnímá jako slabost, emocionální nestálost a nevyspělost.

Nutno podotknout, že mužské vnímání ženské podstaty takto PŘEVRÁTIT NELZE, protože muži se o prožívání svých emocí vědomě nestarají, pouze chtějí zajistit podmínky pro jejich naplnění skrze žensky se chovající ženu a děti. Nemožnost takového požkození mužů je patrná z kaskády emocionální závislosti.

Shlédnutí: 327

Komentáře