Nikdo dívkám neříká skutečnost, že tím, že jsou vzdělávány a přeměňovány společností na mužský ideál (což je základ myšlenky ženské emancipace) automaticky je jim odebírána možnost zažít spokojený život jako ŽENA. Žena, která se emancipuje (odtrhne od své původní podoby) a stane se podobná muži, nikdy už nemůže dospět k emocionální rovnováze. Bude se pořád pokoušet řídit svůj život správně a bude i toužit po tom, aby vše bylo správně, ale aby zároveň vše ovládala. To ale z hlediska lidské přirozenosti není možné.

Emancipovaná žena je velmi divný “muž”

Emancipovaná žena napůl muž která se stykem s normálním mužem pokouší uspokojit. Zároveň je pro ní svět mužských emocí přirozeně nepochopitelný, a tak se snaží mužské chování jen napodobovat. Zajímavé je, že jí to ve skutečnosti NEBAVÍ, ale je to prostě taková MÓDA. Emancipovaná žena je jako muž, který se snaží se spářit s mužem, jehož emoce nechápe. Je to celé velmi pochybené, nebaví to ani jedno pohlaví.

Díky tomu, že je celá západní společnost od malička vychovávána že ženské pomužštění, tedy ženská emancipace je SPRÁVNÝ NÁPAD, ženy se pořád budou pokoušet tyto neuskutečnitelné ideály naplnit. Nikdy ale nemůžou dospět poznání pravdy, takže jediné emocionální uspokojení najdou v závislosti na dětech, ze kterých si udělají své životní partnery a nedají jim právo odejít. A v této snaze žena trochu povolí až poté, co sama sebe zcela oddělá. Žádný muž, co nebude znát tyto skutečnosti jí nemůže od toho oddělání zachránit.

Shlédnutí: 73

Komentáře